Růžový květ kaštanu, slastné zastavení uprostřed města v rohu starého dvorku.
Vypráví mi o slasti, laskavosti, spočinutí.
O lásce,která si nic nevynutí.
A starý pán vyšel z plechových vrat,
šouravým krokem s jiskrou v oku
vyšel si a pozdravil tak lehce, chraplavě i měkkce
a já tu stojím a nemůžu se odtrhnout od té krásy.
Proč taky?
Malé dítko spí
a tu zastavil se čas.
Pan Hrabal mávnul do vzduchu vrbovým proutkem a jak kdyby zastavil se čas.
Prý příjde zase doba, kdy na vše bude čas?
Já dělám jsi ten čas už teď.
A paní s hlavou jako liška,
na podpatcích vyšla si jak myška.
Znám ji.
Vím kam chodívá.
A hned je mi tak blíž, když vím, kde své sny snívá.
Za hlavou bzučí mi snad čmelák
A šedivá paní moudře trhá si květy do dlaní.
Prý na čaj.
Při rande s kaštanem je mi hned měkkce a únava z probdělého rána už je tatam. Jeden kvítek té květované moudré paní vypadl z dlaní a zůstal tu po ní jako pohlednice, vzpomínka milá, co tak hřeje.
Krásný den přátelé a když vás něco zavolá jako mě dnes strom, neváhejme tak chvilku spočinout.
Stromy jsou přátelé a s těmi se to sluší.
Zastavit se na kus řeči i když zda se, že čas tak kvapí.
Kouzlo, iluze je to.
O tom naučil překrásný přitel kaštan v květu.
Poezie oka-mžiku sepsala Vaše průvodkyně i chůva Mo na cestách, co Putování za Vodou, Ženské lázně i Putování za stromy pro vás chystá 💚🌱🍀
