Jsou dny, kdy je toho na nás prostě moc. Moc radosti, moc emocí, moc práce, nestíháme se zastavit a strávit všechny věci, které k nám přicházejí.

Tak to bylo i minulou sobotu, kdy jsem se vrátila od babičky. Jeden známý kdysi nazval rodinu Vysokou školou Života. Ó, jak já mu často dávám za pravdu 🙂 Zrcadlíme se jeden v druhém.

Cítila jsem se nemastná, neslaná, bez nálady cokoliv dělat. Proč zůstávat v tomto stavu dlouho? Mám na sobě vyzkoušené, že tělové svíce mi s tím dokáží pomoci. Umí zapůsobit na nezpracované emoce v oblasti žaludku (třetí čakry) a ulevit po fyzické i psychické stránce. Byla jsem sama doma, což však v tomto případě nevadilo, protože na břicho je jednoduché si svíci aplikovat sama sobě.

Po přiložení hořící svíce jsem vnímala spousty emocí z posledního týdne. Vybavila se mi některá setkání, slova, obrazy. Vše se postupně proměňovalo, až se ukázalo základní téma, které všechny tyto situace spojovalo – jak působí ego na mě a na mé okolí. Když jednáme podle jeho myšlenkových vzorců, upozadíme srdce a cit. Odpojujeme se od sebe i od druhých, začne vládnout strach a chceme všechno ovládat.

Po uvolnění těchto emocí jsem najednou mohla volně dýchat, přišlo přijetí, odpuštění a odevzdání emocí, které nebyly moje. Břicho bylo volné, pocit plnosti zmizel. Má energie se volně rozproudila po celém těle.

Děkuji

Monika

Kategorie: Příběhy