Výroba kantel a koncovek
Budu vám vyprávět příběh, který začal před 10lety v Dubaji. Je o touze a odvaze, ale i o stesku po domově, je o hledání kořenů na cestách a návratu a velkém shledání.
Taky o tvoření a o tom, že sny se plní.
V Dubaji jsem pracovala od roku 2008-2012 jako chůva a tou a nejen jí jsem až dodnes.
Těsně před tím než jsem se vrátila na jaře roku 2010 jsem cítila, že v naší zemi se něco velkého chystá, chtěla jsem být u toho, poznat lidi, kteří znají naše tradice, písně, tance. A přišla jsem na setkání Návratu koncovky a poznala Petra Broniše a další úžasné lidi a muzikanty.
Tyhle setkání v tančírně Nebe na Zemi a postupné slaďování se a dílny, které se po školkách rozehrávaly, hrají dodnes, byly předzvěstí dalších krásných projektů Jako je kapela Naše Fujary dnes Živa či dílen v Lochkově a dalších.
Když bych vám měla popsat, jaké pro mě bylo vybrat si svůj kousek dřeva na kantelku a začít do něj dlabat, popsala bych to takto. Je to jako se seznamovat. První nesmělé krůčky, touha se sladit a poznat, jak se to s dřevem má. Celý to vstupování do řemeslný zručnosti a jak nás Petr vedl bylo jedinečný.
Ciť, dívej se a nech se vést dřevem.
Není dnes mnoho věcí na které si člověk musí počkat a je velmi cenné, že cesta dřeva k nám a celé to chystání, nás učí pokoře k přírodním cyklům a řemeslné poctivé práci i rozpomínání se na fortel, který v sobě můžeme znovu na této dílně oživit.
Co vlastně si dovolíme vyrobit vlastníma rukama?
Odpověz si každý sám.
Těší mě kvalita zpomalení, pak mít nástroj a říct, „vyrobila jsem si ho vlastníma rukama a vedl mě sen, touha“. Touha si znít a hrát v krajině, sama ze sebou i s vámi a pro vás. Nechat vytrysknout písničku.
A jak jsem se k tomu dostala?
Skrze dárek pod stromeček od mého bývalého přítele. Zaslechl, že bych chtěla koncovku a protože on už svoji měl a zůstala mu jedna neopracovaná bezová větev, tak mi ji podaroval. Pak už jen trpělivě seděl vedle mě v kuchyni na podlaze a vysvětloval, jak mám vyřezat píšťalu. Vzpomínám na to i dnes s velkou radostí a vděkem. Byl to velký dar tohle zažít.
Pak jsem šla na dílnu výroby rámového bubnu s Jonášem Kouklem a poté se zůčastnila dílny v Lochkově s Petrem Bronišem.
Možná o tom někdy napíšu zas další článek, ale poselství je jasné.
Tvoř rukama, tkej si svůj opravdový život a hraj.
Mám tři dobré kamarády na cesty, k ohni i na doma či ladění se a léčení při masážích a věřte, jdou se mnou a je to krásná cesta.
Když jsem pro vás hrála na 1. Ženských lázních, kantelka se vám tak líbila, že jste řekly ženy milé, tu chci a tak vznikla tahle dvojice akcí. Výroba kantel a koncovek i relaxační večer.
Spojení ženského i mužského, akce i klidu, tvoření i hraní si tak spolu ve společném kruhu.
Jak vypadá kantela: http://bronis.cz/hudebni-nastroje/kantela/
Jak vypadá koncovka: http://bronis.cz/hudebni-nastroje/koncovka/
Relaxační večer
Jak jsem psala a můžete najít i na mých stránkách další mou vášní je masírovat a jednou za 14 dní pořádat Ženské lázně s kolegyní masérkou Janou Rosií, kterou také budete moci poznat na tomto večeru, tentokrát jako účastnici:)
Tento koncept vznikl na našich putováních po naší zemi s Janou Rosií krajinou na akci nazvané Ženská putování.
První semínko však bylo zaseto už při našem setkání v Toskánsku, kde jsme obě nějaký čas pracovaly.
Relaxační večer bude takovou paletou, kde hudba, zvuky a vibrace přirozeně znějících nástrojů nás i prostor poladí pro masáže a naše uvolnění.
A jaký bude program večera?
Na začátku se seznámíme a představíme, posdílíme přaní k večeru.
Začneme tvořivě. Vyrobíme si chřestidlo s vlnou a makovicí. Věřím, že měkkost vlny a kouzlo makovic vám učaruje jako mě. Moc ráda pracuji s ovčí vlnou pro její měkkost a krásné dotekové vjemy.
Nechává nám procítit dnes tak vzácnou kvalitu jemnosti a měkkosti, která je velmi vyživující nejen pro nás ženy.
Pak přijdou na řadu kantelky a prožitky ve dvojicích a vyzkoušíme si, jak poladit s kantelkou „naši vodu v těle“. Poté si ukážeme masáž dlaní i chodidel s inspiracemi z reflexních masáží, akupresury či akupunktury či muzikoterapie pro celé naše tělo i duši.
Další nástroje jako tibetské mísy a dešťové hole nám pomalu dovedou k závěru a společnému sdílení dojmů i inspirací.
Těším se na vás a relaxační-hudební večer v útulném prostoru MŠ Lochkov, kam se tak rádi již po několikáté vracíme a tvoříme a hrajeme si spolu.
Krásný čas podzimní nám všem a těšíme se na sladěnou.
Monika a Petr
